Tento rozhovor se mnou vyšel v roce 2025 ve speciální příloze Deníku – Česko zpívá koledy, připravila ho redaktorka Hana Masaříková. Rozhovor je o mém vnímání Vánoc, koledách a tradicích. Moc se mi líbí a doufám, že vám bude taky. 🙂
Vánoce mají být o klidu a radosti, ne o dokonalosti
Prožívá advent s lehkostí i nostalgií. Jako máma malé dcery znovu objevuje kouzlo dětských Vánoc, zároveň si však hlídá klid, který si do svátků vědomě přináší. Foodstylistka a fotografka Jana Jakusová, známá jako Češka z Česka, na svém blogu propojuje lásku k české krajině a lokálním surovinám s respektem ke starým receptům a tradicím, které připomíná a oživuje. V rozhovoru mluví o vlastních vánočních zvycích, o tom, proč ji baví vracet do povědomí staré české pokrmy, i o tom, že Vánoce nemusí být perfektní, aby byly krásné.
Pojďme se na úvod vrátit v čase do dětských let. Co pro vás Vánoce znamenaly a co jste na nich měla nejraději?
Vánoce pro mě v dětství znamenaly hlavně kouzlo, světýlka, očekávání a zvláštní vůni, která se doma linula už od Mikuláše. Milovala jsem pocit těšení se, že se něco chystá.
Na svém blogu se věnujete českým tradicím a receptům. Jak to bylo u vás doma – dodržovali jste nějaké vánoční tradice?
U nás se nikdy nedodržovaly tradice nijak striktně, ale o to víc jsem si užívala ty malé opakující se rituály, které začaly už s adventem. Pomáhala jsem s pečením cukroví, tajně ho ujídala a nemohla se dočkat, až bude konečně „oficiálně povoleno“. Taky jsme psali Ježíškovi seznam přání a dávali ho za okno, a samozřejmě jsem se těšila na mikulášskou obchůzku, která pro mě byla znamením, že Vánoce už jsou opravdu za rohem.
Co pro vás býval tím úplně nejmagičtějším momentem Štědrého dne?
Asi to očekávání večera. Líbily se mi pohádky v televizi i rozruch, když rodiče ladili poslední detaily. Když jsme byli s bratrem malí, po štědrovečerní večeři se zhaslo a šli jsme k oknu sledovat, jestli už přichází Ježíšek. V tom okamžiku zazvonil zvoneček, což bylo znamení, že nám už přinesl stromeček a dárky. To bylo největší kouzlo.
A měla jste nějakou oblíbenou ozdobu nebo dekoraci, která vás vystihovala?
Ano, milovala jsem keramické domečky a andělíčky. A později, když jsme byli starší, jsme si na spodní větvičky stromečku přidávali naše staré dětské ozdoby. Byly trochu kýčovité, ale měly pro nás velkou sentimentální hodnotu.
A co koledy, zpívali jste si je doma?
Doma jsme koledy nikdy nezpívali, ale mám je ráda od dětství. Pouštěla jsem si je v pokojíčku na kazetě. Nejraději mám „Chtíc, aby spal“.
A pouštíte si koledy i dnes?
Ano, při Štědrovečerní večeři nám potichu hrají české koledy, i když je často přehluší povídání naší babičky. Koledy si pouštím i při tvoření výzdoby, úklidu nebo pečení. Mám ráda české i zahraniční.
Je něco, co jste na Vánocích neměla ráda?
Nevzpomínám si vůbec na nic, co bych na Vánocích neměla ráda. Možná jen dnes vidím jinak to, že doma byl Štědrý den hektičtější. Teď se u sebe snažím, aby byl naopak poklidný. Hodně věcí máme připraveno dopředu a je čas i na procházku.
Jak vnímáte Vánoce a adventní čas dnes, jako dospělá?
Vánoce mají pro mě stále stejné kouzlo jako v dětství. Rozdíl je jen v tom, že teď je vytvářím hlavně já sama pro naši rodinu. A už mě tolik nezajímají dárky jako dřív, jde mi spíš o prožitky a atmosféru.
Co je pro vás dnes největším symbolem adventu?
Světlo. Světýlka, svíčky, věnce, jemné osvětlení doma i venku. Vždycky říkám, že advent je čas světla uprostřed tmy.
A bývá pro vás advent dobou ztišení, nebo spíš předvánočního shonu?
Hektické to není, jen někdy je v práci víc povinností, které je potřeba dokončit před koncem roku. Ale jinak si advent hlídám, aby byl klidný. Je to období, kdy také bilancuji končící rok a přemýšlím o plánech do dalšího.
Jak podle vás vypadají ideálně prožité Vánoce?
Ideální Vánoce jsou pro mě doma, v kruhu nejbližších. Poklidné, s tradicemi, které nám dělají radost. Patří k nim sledování pohádek, společné chvíle a procházky venku. A úplně nejhezčí je, když napadne sníh.
Na svém blogu Češka z Česka se věnujete tradicím i receptům. Co k Vánocům podle vás neodmyslitelně patří? Dodržujete nějaké zvyky?
K Vánocům podle mě neodmyslitelně patří vánočka. A protože ji prý peču výbornou, vznikla u nás tradice, že ji peču i babičce, mamce a bráchovi. Cukroví naopak péct moc nemusím, ale kvůli své práci se mu úplně nevyhnu.
K adventu u mě patří také svařák. První adventní neděli si ho vždy uvařím nebo koupím na trzích jako takové malé zahájení vánoční doby.
Na Štědrý den máme vánočku ke snídani, k obědu houbového kubu a k večeři rybí polévku, smaženého kapra a bramborový salát. Pro ty, co kapra nemusí, děláme řízky. Dezert bývá každý rok jiný.
Která z tradic vás osobně těší nejvíc?
Miluji naši štědrovečerní procházku a zapálení svíčky na hřbitově. Je to takové zastavení, uvědomění a poděkování. A také tradice prostřeného místa navíc, které má pro mě hluboký symbolický význam. Je to symbol pohostinnosti vůči nečekanému hostu, ale zároveň i tichá vzpomínka na ty, kteří s námi už nejsou. Dávám také všem pod talíř kapří šupinu pro štěstí. A dodržujeme zvyk, že od štědrovečerní večeře nikdo nevstává, dokud nedojí poslední – pro soudržnost rodiny v příštím roce.
V čem se podle vás dnešní Vánoce nejvíce liší od těch, jak je prožívaly generace před námi?
Dřív byl nedostatek, dnes je nadbytek. A ani jedno není ideální, ale nadbytek může být stejně problematický jako nedostatek. Podle mě není nutné kupovat každý rok nové ozdoby nebo výzdobu a už vůbec není potřeba se během svátků obklopit horami jídla a pití.
Specializujete se na fotografování jídla a tvorbu receptů. Co je pro vás na vánočním focení největší výzvou?
Největší výzvou je světlo, protože zimní dny jsou krátké a šera je hodně. Často proto používám profesionální umělé světlo. Příprava scény je delší, ale výhodou je, že mohu fotit kdykoli, poslední dva roky hlavně večer, když dcera spí.
A co cukroví? Je na focení náročnější než běžná jídla?
Určitě. Čokoládové a lesklé polevy odrážejí světlo a je těžké je nafotit tak, aby vypadaly lákavě. Naopak suché cukroví může působit nudně. Mojí prací je udělat to tak, aby na fotce vyprávělo příběh a vzbuzovalo chuť. To je podle mě znak dobré food fotografie.
Věnujete se i staročeským receptům. Který byste ráda vrátila do povědomí lidí?
Asi úplně nejraději kubu – jednoduchý pokrm z krup, hub, česneku a majoránky, který se dříve jedl na Štědrý den. Je postní, ale velmi chutný. Také bych chtěla lidem připomenout dva staročeské recepty. Jedním je kapr na černo, sladká perníková omáčka se švestkami a mandlemi, která se připravovala v bohatších rodinách. A druhým kapr na modro, který je vařený v kyselém nálevu, díky kterému zmodral. Mimochodem, smažený kapr s bramborovým salátem je tradice až z 50. let.
Co byste doporučila lidem, kteří s vánočním tvořením nebo pečením teprve začínají?
Určitě si vše připravit dopředu, aby se z pečení nestal stres. A nebát se tvořit s nadhledem – i když se něco nepovede, je to zkušenost. Vánoční pečení má být radost, ne soutěž o dokonalost. A mnoho věcí se dá udělat znovu, lépe… nebo koupit.
Co byste popřála lidem na Vánoce a do nového roku?
Přeji všem, aby měli takové Vánoce a takový nový rok, jaké si opravdu přejí a jaké je dělají šťastnými.
Zůstaňme ve spojení na Instagramu a Facebooku. Pro nové recepty a články přímo do emailu se přihlaste k odběru newsletteru.
