Naši pohanští předkové oslavovali tento den jako období po nejdelší noci v roce, po zimním slunovratu (21.12. nebo 22.12.), které bylo svátkem smrti a znovuzrození. S příchodem křesťanství postupně vystřídaly pohanské svátky ty křesťanské, spojené s oslavou narození Ježíše Krista.
Žádný jiný svátek není spojen s tolika zvyky a obyčeji jako Štědrý den. Štědrý den byl považován za osudový den se zvláštní mocí, proto se různě věštilo.
Asi nejznámější věštění je z rozkrájených jablek (hvězdička v rozkrojeném jablíčku značí zdraví, křížek smrt) a z loděk, které se pouští po vodě (do skořápky od oříšku se dá svíčka a položí se do misky naplněné vodou. Pokud skořápka pluje, znamená to cestu, pokud zhasne nebo se potopí, znamená to smrt).
Věští se také z oříšku – když je pod skořápkou zdraví ořech, bude takový i celý rok.
Běžné bylo také předpovídání svatby z Barborek i lití roztaveného olova do vody, kdy každý kousek svým tvarem říkal o budoucnosti něco jiného. Například rovný kousek olova znamená poklidný rok, křivý neklid a zmatky, půlkruh značí zradu a rozchod, uzavřený příslib peněz, trojúhelník nečekané štěstí, ovál lásku, kříž smrt,…
Tento den se mnozí těší na čerstvou voňavou vánočku a cukroví. Někdo se postí a těší se až na sváteční Štědrovečerní večeři. Hlavně děti věří, že pokud se až do večera zdrží jídla, uvidí zlaté prasátko. Představa zlatého prasátka pochází ještě z předkřesťanských dob, kdy si naši předkové představovali slunečního boha, symbol hojnosti. Věřili, že když se zdrží jídla a po postní době snědí část vepřového masa, přijmou tak část síly slunečního boha.
Mnoho lidí na Štědrý den zdobí vánoční stromeček, dívají se na pohádky a užívají si domácí pohodu v předem důkladně uklizeném a vyzdobeném domě/bytě.
Večer rodina zasedá ke společnému stolu, který je vždy specifický a sváteční. Je na něm např. sudý počet talířů, aby rodinu nezastihla smrt a prostřeno navíc. Od stolu stávají všichni hromadně. Kdo by totiž vstal od stolu jako první, v následujícím roce by podle pověry zemřel.
Lidé dříve dávali pod štědrovečerní stůl slámu, která připomínala, že Ježíšek ležel po narození v jesličkách na slámě. Stůl před prostřením hospodyně řádně umyla a vykouřila jalovcem. Neslyšela jsem od nikoho, že by v současné době někdo vykuřoval jalovcem stůl, zato kapří šupinku si pod talíř a do peněženky pro přitáhnutí bohatství, dávají lidé i dnes. 🙂 Štědrovečerní stůl se po večeři neuklízel a zbytky se nechávaly duším, někdy až do svátku sv. Štěpána (26. prosince).
Lidé totiž věřili, že o adventu a o Vánocích (24. 12. – 6. 1.) duše zemřelých přebývají mezi živými. Aby se duším neubližovalo, nesmělo se zametat, mlátit obilí, mlet obilí, vylévat vodu na dvůr, vynášet popel, šít, tkát, hlasitě se smát atd.
Tradiční česká slavnostní štědrovečerní večeře je složena z rybí polévky a smaženého kapra s bramborovým salátem. Kdo nemá rád kapra, dává přednost smaženému řízku a hrachové polévce.
Kapr byl postním jídlem a poprvé se objevil u bohatých rodin nebo rodin rybářů v 19. století. Původně připravován na černo např. s perníkem, švestkami či ořechy. Před ustálením dnešní štědrovečerní večeře se jedla hrachová či čočková polévka a zapečené nákypy s houbami, kterým se říkalo hubník nebo kuba. Jedly se také kaše, např. jáhlová, krupičná, prosná, hrachová. Na stole nechybělo sušené ovoce, jablka, chleba, med, až mnohem později podoba dnešnímu cukroví.
Více o dřívější i nynější podobě štědrovečerní večeře jsou sepsala v tomto článku.
Zvyk obdarovávat rodinu a přátele dárky je velmi starý. Po večeři jde rodina k vánočnímu stromečku a rozbalují si dárky. Pokud jsou v rodině děti, často musí počkat na zazvonění zvonečku na znamení, že jim Ježíšek nadělil pod stromeček dárky.
V českých zemích naděloval dárky vždy Ježíšek, i když je neustále v ohrožení. V minulosti ho chtěli komunisté nahradit Dědou Mrázem, dnes svádí nelítostný boj s americkým Santou Clausem.
Víte, že jméno Santa Claus je zkomolení jména sv. Mikuláš? Pochází z Ameriky od holanských přistěhovalců, kteří mu říkali Sinter Klaas. Ten nejprve nosil dětem dárky 5. prosince jako u nás. Postupem času se nadílka přesunula na Štědrý večer. Jeho podoba se často měnila. Jednou byl malý a tlustý, jindy vysoký a štíhlý. Běžně byl zobrazován v modrém oblečení, zeleném či fialovém. Na počátku 19. století byl v představách lidí jako drobný muž v kožichu, který jezdil na saních tažených sobem. Nejznámější a nejpopulárnější podoba je z reklamní kampaně z roku 1931 na coca-colu, která ho zobrazila jako veselého statného muže s bílými vousy, oblečeného v červeném kabátě s bílou kožešinou.
Kdo nosí u vás dárky? 🙂
Zajímavostí, zvyků a tradic je nespočet. Liší se kraj od kraje, rodina od rodiny, ale vesměs jsou podobné. Nevypsala jsem zdaleka všechny a budu moc ráda, když mi napíšete do komentáře, jak u vás vypadá Štědrý den.
