Advent je období, které začíná čtyři neděle před Štědrým dnem. Dodnes se zachovala řada zvyků a tradic, které vznikaly po staletí. S nimi si lidé zpestřovali čas zbývající do vánočních svátků. Jak advent prožívali lidé dříve?
Současná podoba čtyř adventních neděl se ustálila až v 12. století. Symbolizuje dobu, po kterou putovali Marie a Josef do Betléma. Jiný výklad říká, že doba po stvoření světa a člověka po narození Ježíše Krista trvala čtyři tisíce let. Slovo advent je odvozené od latinského adventus – příchod a křesťané si připomínají narození Krista.
Adventním období je příprava na Vánoce, jedny z největších křesťanských svátků. Dříve církev chtěla v adventním období zachovat vážnost a pokorný klid. Nekonaly se svatby ani taneční zábavy. Bylo to období náboženských obřadů, rozjímání, ticha a střídmosti v jídle. Nedodržovalo se to však vždy striktně. 🙂 Přeci jen práce na poli vystřídala práci doma, kterou si prostý lid chtěl nějak zpestřit. Při předení, pletení, šití, draní peří,… se mnoho lidí scházelo v chalupách a u práce se hojně bavilo, zpívalo, jedlo, pilo… To bylo trnem v oku církevním hodnostářům. Takovýmto setkáním se v Čechách říkávalo přástky, na Moravě přístky a ve Slezsku přitky.
Církevní pojímání adventu se svými zvyky se mísilo s pohanským vnímáním. Lidé zdobili stromy či keře sušeným ovocem a vytvořenými ozdobami, jako výraz úcty k přírodě a prosba o opětovný příchod jara. Období adventu bylo také oblíbené pro věštby. Nejčastěji se věštilo na svátky světců, kteří však s těmito zvyky neměli nic společného – např. svátek sv. Ondřeje, Barbory, Ambrože, Lucie. Naši předkové udržovali také tradici tzv. vánočního polena. Těžký dubový špalek zasunuli hluboko do krbu, kde doutnal po celý rok. Když poleno vytáhli, rozdrtili ho a na Tři krále rozházeli po poli, jako prosbu o bohatou úrodu. Důležitá byla symbolika ohně. Oheň měl posvátný i magický význam, hlavně v zimním období, kdy dával potřebné teplo a světlo. Symbolizoval Slunce a měl chránit před zlými silami. Z církevního pojetí dodnes přetrvává tradice zapalování Betlémského světla v jeskyni, kde se údajně narodil Ježíš Kristus. Betlémské světlo je dále šířeno skauty.
A jaké další zvyky a tradice jsou spojené s adventem?
Adventní věnec
Věnec symbolizuje vítězství, kruhoví tvar mír a bezpečí, živé chvojí pak symbolizuje věčný život a schopnost přírody přežít zimu. Tradice adventních věnců u nás zdomácněla až ve 30. letech 20. století, kdy k nám dorazila z Německa. Na adventním věnci jsou čtyři svíčky. Každou adventní neděli je zapálena jedna svíčka. Když hoří všechny čtyři svíčky, následuje Štědrý den. Původně měly adventní svíčky specifickou barvu – tři byly fialové (barva symbolizující očekávání) a třetí byla růžová (symbol radosti a kněžského pláště při mši třetí adventní neděli). Dnes se takové barvy tolik neobjevují. Věnce se upravuji spíše podle mody a interiéru. Zvykem je také věšet ozdobený věnec bez svíček na dveře.
Adventní kalendář
Dětem (přiznejme si, mnohdy i dospělým 🙂 ) zkracuje čekání na Vánoce adventní kalendář s čokoládkami nebo jinými sladkostmi. S prvním prosincovým dnem pak otevřou jedno okénko, ve kterém je nějaké překvapení. Tento zvyk pochází také z Německa, od mnichovského obchodníka s knihami Gerharda Lunga. Nebyly v něm ale čokoládky. Děti každý den vystřihovaly obrázky, postupně je skládaly a přidávaly k nim vánoční veršíky. Jmenoval se V zemi Ježíškově.
Jmelí
Naši předkové věřili, že jmelí přináší štěstí, neboť roste vysoko na stromech a je blízko nebe. Věřili také, že je uchrání před zlem, přinese odvahu, plodnost a zdraví. Zelená barva jmelí představuje svěžest a zdraví, nažloutlá barva plodů připomíná slunce. K jmelí se pojí mnoho legend. Latinský název pro jmelí v překladu znamená lepidlo a prý pro udržení lásky mezi osobami pomáhá políbit se právě pod jmelím, které se věší na lustr. 🙂 Podle křesťanské legendy rostlo kdysi jmelí jako strom. Jeho větve použil Josef k výrobě kolébky pro Ježíška a o 33 let později z kmene tohoto stromu vytesali římané kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom pak hanbou uschl a proměnil se v malinkou rostlinku, která nyní odměňuje dobré lidi láskou, štěstím, zdravím, plodností a chrání před zlem. Je hezké tomu věřit. 🙂
Jisté však je to, že je jmelí cizopasný keřík, který roste vysoko v korunách jehličnatých a listnatých stromů, např. na borovicích, jabloní, jeřábů, javorů, bříz, topolů, akátů, jedlí, hrušní. O jeho rozšiřování na stromy se starají ptáci, kteří se živí jeho bobulemi. Semínka z bobulí se zachytí v kůře stromů, a tak vzniká nekonečný koloběh. Jmelí se obnovuje a skutečně zahyne až tehdy, když zahyne strom.
Cukroví
Původ pečení cukroví sahá až do pohanských dob, kdy mělo obřadní a ochrannou funkci před zlými duchy. Cukroví kulatého tvaru znázorňovalo nebo symbolizovalo slunce – život. Peklo se také cukroví v podobě zvířátek a zavěšovalo nad dveře, chlévy, na ovocné stromy. Rozdávalo se rodině, známým, ale i chase. Později se pekly hlavně peprníky, předchůdci dnešních perníčků, byly pouze z mouky, medu a pepře.
Dárky
Už ve středověku si lidé dávali na Vánoce dárky. Děti dostávaly červená jablíčka – symbol zdraví, mladé dívky perly – jako symbol čistoty. Obdarovávalo se také mincemi. Prý pokud obdarovaný nepustil celý večer minci z dlaně, mělo mu být přislíbeno bohatství.
Vánoční stromeček
Pro křesťany symbolizuje jehličnatý stromek věčný život, protože je stále zelený a neopadává. Současně jim připomíná rajský strom poznání, které mu dospěli Adam a Eva, kteří mají svátek na Štědrý den. Možná i proto se do současnosti dochovala tradice zdobit stromek mimo jiné jablíčky. Původ vánočních stromků ale sahá až k pohanským kultům uctívání stromu. Historie zdobení vánočních stromků je široká. Ozdobený vánoční stromeček, tak jak ho známe dnes, se v Čechách objevil poprvé v roce 1812 v Praze. Svým hostům ho tehdy představil tehdejší ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Poté se o tom mluvilo po celé Praze a postupně zvyk zdobení stromečků na Vánoce zdomácněl. Nejprve ve městech a později na venkově. V 80. letech 20. století zářil vánoční stromeček prakticky po celých Čechách.
Historie vnímání adventu, jeho zvyků a tradic je velmi široká. Vždy však šlo o čas lásky, sounáležitosti, klidu, očekávání. Důležité bylo společně a ve zdraví přečkat zimní čas.
V dnešní době je advent pro mnoho z nás zábavné období. Ve městech chodíme vánočně vyzdobenými ulicemi, na náměstích je rozsvícený strom a vánoční trhy, pijeme svařák a sháníme dárky pro své blízké, které jim o Štědrém večeru necháme pod ozdobeným stromečkem. Pečeme cukroví a těšíme se na vánoční čas strávený v rodinném kruhu. Zároveň mnoho lidí adventní období nemá rádo. Třeba kvůli komerci, spěchu a davům lidí v obchodech… Já patřím k té první skupině. Advent prožívám jako zábavné a krásné, kouzelné období. Mám ho nesmírně ráda a nejspíš vždycky budu. 🙂
