Vánoce

Vánoce trvají od 24. 12. do 6.1. a pro mnoho lidí je toto období nejkrásnější v roce, kdy se staré tradice mísí s novými. Vánoce také znamenají období volna a setkávání s rodinou a přáteli, doplněné o skvělá jídla a radost z obdarovávání a přijímání dárků. Vánocům předchází advent, začínající čtyři neděle před Vánoci, který je také plný zvyků, tradic a těšení se na vánoční čas. Následuje stručný přehled současných i minulých zvyků a tradic vánočních svátků. 🙂

24. 12. Štědrý den

Naši pohanští předkové oslavovali tento den jako období po nejdelší noci v roce, po zimním slunovratu (21.12. nebo 22.12.), které bylo svátkem smrti a znovuzrození. S příchodem křesťanství postupně vystřídaly pohanské svátky ty křesťanské, spojené s oslavou narození Ježíše Krista.

Žádný jiný svátek není spojen s tolika zvyky a obyčeji jako Štědrý den. Štědrý den byl považován za osudový den se zvláštní mocí, proto se různě věštilo. Štědrému dni jsem věnovala celý článek.

25. 12. Boží hod vánoční

V tento den měli věřící rozjímat a uctít tak narození Ježíše. Nesmělo se pracovat, někde se ani nestlali postele nebo neuklízelo nádobí ze štědrovečerní večeře. Boží hod vánoční byl tráven pouze doma v rodinném kruhu, kde lidé odpočívali a nepřijímali návštěvy. Mnohdy se ani nepřevlékli z nočních košil a nečesali se. Čas návštěv nastal až následující den.

26. 12. sv. Štěpán

Lidé na svatého Štěpána obcházeli domy s přáním zdraví a štěstí. Skupinky děti s tancem, zpěvem a básničkami obcházely domy – koledovaly. Koledy byly od nepaměti oslavou zimního slunovratu, i křesťanských Vánoc. Koledování se udrželo dlouho do 20. století a chudším pomáhalo přilepšit si, protože obdarovat koledníky bylo věcí cti. Každý přispěl koledníkům alespoň jablky nebo oříšky.

Další zábavou bylo tzv. štěpánování, které pomáhalo mimo jiné i k navazování známostí. Vypadalo to tak, že po ranní mši vyšli z kostela mládenci, kapsy a klobouky měli naplněné zrním, které házeli na tvář dívkám vycházejícím z kostela. To proto, aby byla celý rok zdravá, krásná a obratná. K štěpánskému obědu bývala kachna s bramborovými knedlíky a zelím.

27. 12. sv. Jan Evangelista, den přípitků

Ve středověku bylo zvykem tento den požehnat víno ke cti sv. Jana, který za svého života konal zázraky. Jeden z jeho nejpopulárnějších zázraků je ten, kdy mu nepřátelé podali číši s otráveným vínem, on ji požehnal, vypil a nic se mu nestalo. Jan byl apoštol, a protože byl autorem jednoho ze čtyř biblických evangelií, které popisují život Ježíše, dostal přízvisko Evangelista. Lidé ve středověku věřili, že víno vypité tento den má zázračnou moc a ochrání např. před hadím ušknutím nebo proti uhranutí.

28. 12. svátek Mláďátek

Tento den si lidé připomínali krutosti vládce Herodese, který nechal zavraždit všechny novorozené chlapce, když se dozvěděl, že se má narodit Ježíš. Věštba totiž předpovídala, že se narodí nový král Židů a Herodes se cítil ohrožen. Mláďátka představují malé děti, proto se pověry a lidové zvyky týkaly většinou dětí. Matky Herodesem děti často strašily. Někde dokonce matky své děti šlehaly proutkem tak dlouho, dokud dítě neodpovědělo, že Mláďátek bylo 4444. Chudáci děti.

31. 12. Silvestr

Silvestrovské oslavy spojené s bujarou oslavou konce roku a vítání nového roku jsou známé až od 20. století.

K silvestrovské oslavě patří mj., alkohol a chlebíčky. První obložené chleby prý jedl už Napoleon, aby se nemusel vzdalovat od bitevního pole. V českých zemích chlebíčky, jak je známe dnes, objevil lahůdkář Jan Paukrt pro svého kamaráda malíře Jana Skramlíka, který nebyl spokojen s jednohubkami.

I silvestrovská večeře postupně nabývala významu a jídlu se přikládala symbolika. Například čočka měla přinést hodně peněz, ovarová polévka s kroupami zase zdraví, selátko nebo ovar s nastrouhaným křenem a jablky měl přilákat štěstí.

Podle lidových pověr mají démoni v nocích na konci roku největší moc, proto se musí zahánět řinčením řetězů či práskáním bičem. Prostě silvestrovským rámusem. Nejen půlnoční ohňostroj patří k oslavě příchozího roku, ale také přípitek spolu s přáním toho nejlepšího do nového roku.

1.1. Nový rok

Od zavedení gregoriánského kalendáře v 16. století začíná nový rok 1. ledna. Před tím lidé oslavovali nový rok 25. prosince.

Lidé se odjakživa báli nejisté budoucnosti a událostí, které nemohou změnit. Proto se pomocí pověr snažili nepříjemným událostem zabránit. Ještě před silvestrovskou nocí chodívaly po staveních tzv. ometačky, které ometaly kamna, aby se na nich nevařilo nic nezdravého nebo jedovatého.

Nový rok měl podle pověr magickou moc a bylo možné nahlédnout do budoucnosti. Opět se hojně věštilo. Každá správná hospodyně musela mít už předem řádně čisto a uklizeno, protože na Nový rok se nesmělo uklízet a zametat, aby se nevymetlo štěstí. Věřilo se, že zapomenuté visící prádlo může přivolat smrt někoho blízkého.

Na Nový rok se k obědu jedla čočka, která připomínala peníze, a ty také měla do nového roku přilákat. K čočce se jedlo vajíčko, které symbolizuje nový život, nebo vepřové maso, které přináší štěstí. Naopak na stole nesmělo být drůbeží maso, zajíc nebo ryba, aby štěstí neulétlo, neuběhlo nebo neuplavalo.

Od 30. let 19. století si lidé posílají novoroční přáníčka nadepsaná PF s letopočtem nového roku. Zavedl je hradě Karel Chotek a těmto novoročenkám se říkalo omluvenky, protože byly posílány přátelům místo osobní návštěvy. PF znamená francouzsky Pour féliciter – pro štěstí. Říká se, že Francouzi nevědí, co znamená. Zkratka se ujala výhradně v českých zemích.

6.1. Tři králové

Podle legendy tři králové následovali hvězdu, která je měla dovést do Betléma k narozenému spasiteli, Ježíši.

Dříve i dnes za tři krále převlečené děti obcházejí domy, koledují a bílou křídou píší na domy K + M + B. Nemusí to však znemenat jejich jména Kašpar, Melichar, Baltazar, ale počáteční písmena slov v latinské větě, která znamená Kristus, žehnej tomuto domu. Koleda zpívaná třemi králi je původní, ale dříve byla zpívána 13 slok, které vyprávěly biblickou cestu tří králů.

Za minulého režimu byla tato tradice přerušena. Objevila se znovu až kolem roku 2000, kdy byla zavedena spolu s Tříkrálovou sbírkou, která slouží na pomoc potřebným. Děti převlečené za tři krále do bílých plášťů s papírovými čepicemi nadepsanými písmeny K, M a B., se zpíváním nebo recitováním koledy obcházejí domy i dnes, obdobně jako v minulosti. Jedno z dětí, v současné době Baltazar (během staletí se podoby králů měnily), je začerněné a představuje krále tmavé barvy pleti.

Vánoce 6. lednem končí, proto je někde zvykem odstojit a uklidit vánoční stromeček. Dřív bývalo zvykem, že se druhý den ráno dřevem z vánočního stromečku zatopilo a uvařila se káva, která udělala definitivní tečku za Vánoci.

Pro naše předky znamenalo období od 6. ledna do popeleční středy období masopustu, kdy se konaly zabíjačky, zábavy a hodovalo se. Období masopustu končí popeleční středou, která je 40 dní před Velikonoci a jelikož jsou Velikonoce pohyblivým svátkem, každý rok má jiné datum i konec masopustu.