Svátek sv. Martina (11. 11.)

Posvícenský oběd na den svátku sv. Martina (11. 11.), býval nejbohatší v celém roce a lidé se na něj těšili celý rok. Některé zvyky přetrvávají dodnes. Víte, které to jsou?

Svátek sv. Martina býval dnem, kdy se na našem venkově uzavíraly nové smlouvy s obecními zaměstnanci a kdy čeleď měnila svého hospodáře. Na venkově a v malých městech dostávala čeleď mzdu za uplynulý rok. Chasníci a děvečky obnovili smlouvu s hospodářem, u kterého pracovali, nebo si šli hledat službu lepší. Ještě před tím to ale museli oslavit. Prý někdy propili svou celoroční mzdu, aniž by se starali o nové místo.  Tehdy nabylo pojmenování hanlivého významu a označovalo člověka, který nezřízeně pije, jí, a neví, kdy má přestat – říkalo se, že „martínkuje“.

Svatomartinská sýpka v Čechách a Bejkova svatba na Moravě.

Tyto dva názvy mají obdobný zvyk. Označují typickou venkovskou oslavu, pořádanou při uzavírání smlouvy mezi obcí a jejími zaměstnanci. Obecní zaměstnanci dostávali tradičně za svou práci kromě peněz i odměnu v naturáliích, a to hlavně v obilí.

Na vsi býval snad nejdůležitějším zaměstnancem obecní pastýř, který se staral o dobytek jednotlivých hospodářů. Musel se vyznat v počasí, v chovu i v léčení nemocných zvířat. Každý sedlák musel pastýři nasypat tolik dílů obilí, kolik kusů dobytka mu svěřil. Za to, že pastýř dostal po roce služby dohodnutou odměnu, musel pastýř vystrojit pro všechny hospodáře hostinu s pečenou husou, koláči a pivem. Pokud byli sedláci spokojeni nejen s prací, ale i s hostinou, uzavřeli s ním smlouvu i pro příští rok. Pastýř mohl obvykle bydlet  zdarma v obecní chalupě, které se říkávalo pastouška. Dostával dohodnutou mzdu v penězích, obilí, hrách a krmení pro vlastní krávu.

Lidé měli vypozorováno, že 11. 11. nastupuje zima. Lidové pranostiky proto říkávali:

Na sv. Martina, kouřívá se z komína.

Na sv. Martina, dobrá teplá peřina.

A snad nejznámější: sv. Martin přijíždí na bílém koni.

SVATOMARTINSKÁ HUSA

Připravovat pečenou husu na svátek sv. Martina, je velmi starý zvyk (asi z 15. století). Husa tento den patřila na stůl spolu s typickým svatomartinským pečivem ve městech i na venkově. Někde bylo dělení husy mezi členy přesně dané (nejnižší sluha dostal křídlo, vyšší sluha dostal stehno,…). Z obraných kostí se pak věštilo počasí. Pokud byly kosti bílé, předpovídalo to zimu a sníh, pokud tmavé – teplo a bláto.

A proč zrovna husa?

Podle legendy se sv. Martin schoval před zvolením za biskupa schovat mezi husy, ale jejich hlasitým kejháním byl prozrazen. Další legenda říká, že husy svatého Martina při kázání rušily, a proto nyní odpykávají trest na pekáči. 🙁 🙂 K huse se výborně hodí červené a bílé zelí, houskové, bramborové či chlupaté knedlíky a mladé červené víno. Svatomartinská husa bývala poslední pečeně před adventním půstem.

SVATOMARTINSKÉ PEČIVO

Typickým svatomartinským pečivem byly hlavně rohlíky, rohy či podkovy, buchty, plněné mákem nebo povidly. Hospodyně jimi obdarovávaly odcházející čeleď.  V některých krajích se tomuto pečivu říkalo vandrovnice, roháče, martiny. Později ze všech martinských obyčejů zbylo posvícení s dobrým jídlem, zábavou a koláči. Recept najdete v článku ZDE.

SVATOMARTINSKÉ VÍNO

Už na dvoře císaře Josefa II., bylo zvykem připíjet si na den svatého Martina poprvé novým vínem. I tato tradice přetrvává do dnes. Svatomartinské víno, první víno ročníku, můžeme poprvé ochutnat 11. 11. v 11 hod a 11 min. Více v článku ZDE. 🙂

A kdo to byl svatý Martin?

Martin byl nejprve římský voják, později poutník a nakonec biskup. Žil ve 4. století. Pocházel z území dnešního Maďarska a později žil ve vinařské oblasti, ve francouzském městě Tours. Od 10 let chtěl být mnichem, ale jeho otec, vysoce postavený pohanský římský důstojník, s tím nesouhlasil. Martin se tedy stal vojákem a bral svoji činnost zodpovědně. Byl však přeci jiný než ostatní vojáci. Chyběla mu agresivita a naopak soucítil se slabšími. Podle legendy jel Martin jednoho dne za nepříznivého počasí kontrolovat vojenské hlídky, a u městské brány se setkal s žebrákem, který prosil o almužnu. Neměl nic, čím by žebráka obdaroval, tak sundal svůj plášť, mečem ho rozťal a půl pláště nechal žebrákovi, aby mu nebyla zima. V noci se mu ve snu zjevil Ježíš oděný do poloviny pláště. Martin přijal křest a později žil jako mnich a šířil křesťanství venkovskému lidu. Byl velmi oblíbený a stal se biskupem. Zemřel 8. 11. roku 397 ve věku kolem 80 let a pohřben byl 11. 11. Tento den byl uznán jeho svátkem. Často je zobrazován ve vojenské výstroji na koni s žebrákem, kterému daroval polovinu svého pláště.

Vše co tradičně patří ke svátku sv. Martina mám nesmírně ráda! Husa s knedlíky a zelím, Svatomartinské víno a ke kávě svatomartinské rohlíčky, to si v tento den svátečně ráda dám. 🙂 Co se ale svatomartinských vín týče, musím přiznat, že jsem si je neoblíbila. Nemají na můj vkus dostatečně plnou chuť, kterou na vínech vyhledávám. Takže to znamená: kdo nemáte rád výrazná vína, červená vína, budete mít ta stavomartinská v oblibě.

A co vy dnes? Držíte nějaký z těchto zvyků? Pečete husu nebo si jí vychutnáte v restauraci? Pijete svatomartinské víno? A peče ještě někdo svatomartinské pečivo?

Budu moc ráda za vaše komentáře! 🙂

Sledujte mě také na sociálních sítích a dozvíte se další zajímavosti.