V Čechách posvícení a na Moravě hody. Ať se těmto zvykům říká jakkoliv, znamená to zábavu, tanec, hudbu a v neposlední řadě vydatné jídlo a pití.
Posvícení vždy souviselo se svátkem patrona místního kostela, s výročním dnem jeho zasvěcení či s jiným výročím. Skoro všude se také slavilo posvícení havelské či martinské. O martinském posvícení na svátek sv. Martina jsem už psala a článek si můžete přečíst ZDE. 🙂
Havelské posvícení se konalo kolem 16. října na svátek sv. Havla. Tento den byl od středověku významným. Končila práce na žních a poddaní dostávali platy. Díky sklizni bylo dostatek zásob surovin na přípravu čerstvého jídla.
Hlavním dnem posvícení byla vždy neděle před nebo po svátku místního patrona. V každé vesnici byla tedy posvícení v jiný den a příbuzní a přátelé si pozvání opláceli. V roce 1787 za vlády Josefa II. Vyšlo nařízení, které předepisovalo jen 1 posvícení v roce, a to v neděli po sv. Havlovi. Císaři se totiž nelíbilo, že se poddaní často navštěvují a zanedbávají tak práci. Lidé si to ale vyřešili po svém! K povinnému tzv. císařskému posvícení, konané neděli po svátku sv. Havla, pořádali dál posvícení tak, jak byli zvyklí! 🙂
Přípravy na posvícení se nemohly podcenit. Několik dnů před posvícením se uklízelo, peklo, vařilo a smažilo, aby bylo připraveno dost dobrého jídla a zbylo i na výslužku hostům. Většinou děti chodily k příbuzným a přátelům s pozváním na posvícení. Roznášely přitom speciální koláče „zváče“. V některých vesnicích stála až do konce posvícení uprostřed obce májka – podobně jako na prvního máje – uříznutý stromek s barevnými pentlemi i různými dárky.
