Hromnice

Od 10. století byly v kostele svěceny svíčky - hromničky, které si lidé nosili domů na ochranu. Církev doporučovala zapalovat hromničky při bouřce a jako ochrana proti ďáblovi. Někde se na Hromnice nesmělo šít, aby jehla nepřitáhla blesk a vyjadřovat se vulgárně. Lidé věřili, že hromničky uchrání také před zlou nemocí. Dávaly se i k  posteli umírajícímu, aby ho světlo svíčky doprovázelo na věčnost. Od počátku 20. století lidé přestávali věřit na ochrannou moc svíček hromniček a proti bleskům se začali chránit hromosvody nebo pojištěním.

Proč jsou Hromnice 2. února?

Vysvětlení není jednoznačné. Už keltové slavili začátkem února předkřesťanské hromnice – oslavovali návrat světla a prodlužování dne. Mnohem později si křesťané v tento den připomínali událost ze života Svaté rodiny, kdy Marie s Josefem přinesli malého Ježíše do chrámu v Jeruzalémě, aby ho symbolicky vykoupili z povinnosti stát se knězem. Marie zároveň ukončila čtyřicetidenní období očisty po porodu, jak bylo tehdy zvykem. V některých rodinách uklízejí tento den vánoční výzdobu.

K Hromnicím se váží i pranostiky:

"Na hromnice, půl krajíce, půl píce“. Hospodářství muselo být v minulosti zabezpečeno na zimu dostatečnou zásobou jídla pro lidi a pro zvířata, a to až do další sklizně. Proto pokud měl hospodář 2. února alespoň polovinu zásob, nemusel se bát, že by zvířata nebo lidi hladověli. :)

„Na hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout“. To ale ve skutečnosti nemusí, protože na hromnice ještě bývá v teplých krajích. V Čechách ale zaměnitelně zpívá chocholouš obecný. Že tedy vrzne chocholouš je více pravděpodobné, než skřivan. :)