Kdyby mi někdo před 7 lety řekl, že se budu živit focením, nebo dokonce focením jídla, nevěřila bych tomu. Pamatuji si, jak se ke mě tou dobou dostala zrcadlovka a mě nepadlo udělat jedinou fotku. Jen tak, zkušebně cvaknout. Nezajímalo mě to. Ráda jsem navštěvovala různé fotografické výstavy, ale nikdy ne se zájmem, že bych cokoliv fotila já.
V roce 2015 jsem měla čerstvě po vysoké škole a začínala jsem se pracovně zabývat online marketingem a tvorbou obsahu na sociálních sítích. Sledovala jsem první vznikající food blogy a obdivolala, že si blogeři mimo svoji profesi dokáží vytvořit web, skvělé fotky a celé to ještě propojit s komunikací na sociálních sítích. Bylo to daleko osobnější, než tištěné food časopisy, které jsem už tenkrát sbírala.
Blogy, které jsem objevila, se zaměřovali na vlastní recepty, veganská nebo vegetariánská jídla, paleo stravu, zahraniční jídla. Všechno mě to zajímalo. Ale na žádném z blogů jsem nenašla starý dobrý český recept. Zároveň jsem si všímala přirozené hrdosti cizinců na jejich národní jídla. Bez ohledu na to, jak těžká a tučná jsou. A pak to přišlo. Napadlo mě, vytvořit vlastní blog o české kultuře! Jako souhrn českých jídel, známých i zapomenutých receptů, českých surovin, využití divokých bylinek, souhrn zvyků a tradic, tipů na výlety po krásných místech Čech, Moravy a Slezska.
Pozdvihnout to, co je lokální a být na to hrdí. Taková byla moje představa o pocitu z listování mého blogu. Název Češka z Česka pak na sebe nenechal dlouho čekat. 🙂
Dala jsem se do zjišťování, jak se takový blog / webová stránka zařídí. Jelikož jsem neměla finance, abych práci zadala někomu, kdo tomu rozumí, dala jsem se na levnější a o to složitější cestu – pustila jsem se do toho sama! Nejsem technický typ a nic jsem o tom nevěděla, takže následovaly týdny práce a rozčilování se. Když už jsem si vážně nevěděla rady, pomohl mi kamarád Igor, kterému zůstávám moc vděčná. Kapitola tvorby webu by byla dlouhá, jelikož mě čekali ještě další 3 předělávání. O tom ale třeba příště. 🙂
Po úspěšném (prvním) dokončení webu, jsem se pustila do tvorby obsahu. Vařila jsem, pekla a pak to hned vyfotila. Bez velké přípravy. Prostě tak, jak to bylo. V bytě na pražské Letné jsem si tenkrát světla moc neužila, tak jsem jídlo šoupla k oknu a foťákem s rozbitým ostřením se snažila udělat co nejlepší fotky. Fotky jsem se naučila trochu přisvítit v Adobe Photoshop a bylo to. S prvními (podle mě povedenými) fotkami mě focení začalo bavit. Jídlo jsem zkoušela stylizovat, fotit z více úhlů, kupovat dekorace k focení a tvořit si slušnou zásobu talířů, sklenic, hrnečků, příborů,… Aktuálně mám plnou celou velkou skříň propriet k focení a to nekončím. 🙂 I s tím obyčejným foťákem s rozbitým ostřením se daly udělat pěkné snímky při dobrém světle. Měla jsem z toho čím dál větší radost.
A jak už to bývá, když děláte něco, co vás baví. Děláte to často a chcete být lepší. Kochala jsem se profi fotkami jídel v časopisech a na Pinterestu, četla o focení články a navštěvovala kurzy. Dělám to pořád, i když se z koníčku stala práce a já se v současné době mj. focením jídla živím. Vzdělávání nikdy nekončí. Proto, když mě oslovila Karolína, že na webu tipyjakfotit.cz spustili nový online výukový kurz Profesionální techniky fotografování jídla a jestli se ho chci účastnit, ráda jsem nabídku přijala.
Kurz vede milý fotograf Filip Obr, který v tématických videích vysvětluje jednak základy, např. jaký objektiv je na focení jídla vhodný, tak praktické úkázky focení a svícení scény. Filip je profesionál, jeho fotky jsou nádherné, kurz je praktický, poutavý a obsahuje plno zajímavých rad a informací. Když s focením jídla začínáte, přehledně vás uvede do toho, co focení jídla obnáší. Pokud už fotíte, na příkladech uvidíte, jak se to děje na profi úrovni s použitím světel. Video kurzy mám ráda. Mají velkou výhodu, že se dají stopnout nebo kdykoliv znovu přehrát. Investice do vzdělání se vždycky vyplatí! 🙂
