Plán začátkem roku zněl jasně – upravit horní patro v domě, kde bydlí moje babička, abychom tam mohli pohodlně trávit víkendy. Jevilo se to jako nenáročná práce, přeci stačí jen vyklidit nepotřebné věci, vymalovat, dát novou podlahu a nábytek. No jo, ale ono to dělat ve starším domě, není tak jednoduché. Čekala nás řada překážek a kompromisů. Štěstí, že se nebojím manuální práce a mám šikovného partnera a tátu. Bez nich by to nešlo. 🙂 Nemáme vše hotovo, ale jedno z hlavních už je – kuchyň!
Kuchyň byla původně samostatná místnost, teda spíš místnůstka. Probourali jsme zdi a propojili tak kuchyň s obývákem. Zeď končila tam, kde nyní začíná stůl, od linky je to asi 1,5 metru.
Po tom, co byla zeď probouraná, místnosti vyklizeny a vymalováno, jsme vybrali plovoucí podlahu a můj šikovný taťka vyrovnal křivou zem a podlahu položil. V tom začala karanténa, obchody se zavřeli a tím pádem na měsíc i my v pražském bytě… Na konci dubna se obchody znovu otevřely a my se vesele pustili do práce a do toho nejnutnějšího – kuchyně.
S Honzou oba rádi vaříme, a tak jsme hledali způsoby, jak malou kuchyň udělat co nejpraktičtější. Do 3 metrů se musel vejít sporák, dřez a pro mě nepostradatelný pomocník – myčka nábobí.
Zvolili jsme skříňky až ke stropu, poličku (na které možná nebudou tyhle staré parádivé hrníčky, ale spíš kořenky, ať jsou po ruce). Naproti lince máme menší špajz, kde jsme si nechali udělat police na skladování nádobí a potravin. Ještě není kompletní, takže o něm až příště. 🙂 Jako odkládací plocha při vaření slouží i jídelní stůl. Ten je rozkládací, takže se k němu vejde klidně i 6 lidí.
Vzhled jsme vybrali nadčasový, ale aby celkově zapadal do domu na vesnici. Vysnila jsem si bílé skříňky s jednoduchým dekorem na dvířkách, středně hnědé dřevo linky, stejně jako máme podlahu a desku stolu.
Skříňky, linku i dřez jsme sestavili sami. U původních dvířek byly masivní stříbrné úchyty, které se mi nelíbily. Působily dominantně a kov na nich mi nebyl na dotek příjemný. Vyřešilo se to jednoduše – koupili jsme decentnější a na pohmat příjemné úchytky. Navíc jsou kulaté podobně jako čudlíky digestoře, tak je to pěkný detail.
A co mi dělá další obrovskou radost – nepostradatelná myčka nádobí. Jestli bych měla určit jediný spotřebič, co mít doma, tak je to snad právě myčka. Šetří čas i vodu, špinavé nádobí hned zandáváme, takže linka vynikne v celé své kráse a není vyskládána nádobím nebo odkapávačem.
A jak jsme ji vybrali? V Praze mám přes 3 roky myčku Amica a jsem stále velmi spokojená. Myje na jedničku a za celou dobu s ní nebyl žádný problém. Proto jsem i na chalupu vybrala stejnou značku a jsem moc ráda, že jsme se domluvili na spolupráci. Pořídili jsme vestavnou a na ni jen dokoupili dvířka. Má 4 mycí programy včetně ekologického, energetickou třídu A++, kapacitu na 9 sad nádobí, elektronický ukazatel a možnost naplánovat start mytí.
Sporák jsme vybrali volně stojící se sklokeramickou deskou také od Amicy. Má 10 funkcí pečení včetně grilu a horkého vzduchu, super rychlý ohřev trouby, ukazatele zbytkového tepla, 3 skla dvířek zamezující popálení, výsuvný odkládací prostor, možnost nastavení času pečení, lehce čistitelný smalt uvnitř trouby a sklokeramickou varnou desku. Součástí je rošt, mělký a hluboký pečící plech.
První 2 měsíce při práci na domě jsem vařila na jednoplotýnkovém vařiči, který se průběžně vypínal a nábobí jsem myla v ruce. O to víc si spotřebičů teď považuju. 🙂
Pokud vás zajímá, jak pokračuje svépomocí renovace domu, sledujte mě na Instagramu @ceskazceska.cz
