Pálení čarodějnic, nebo také Filipojakubská noc, je poslední noc z 30. dubna na 1. května. V současné době téměř každá obec pořádá „pálení čarodějnic,“ kdy se večer zapálí velký oheň, sejde se rodina, přátelé a sousedé, děti se oblečou do čarodějných kostýmů, opékají se buřty. Tato noc je prý magická a nejplodnější z celého roku, tak se to může hodit všem, kteří si přeji děťátko. 🙂
Kde tento svátek vznikl?
Filipojakubská noc je opředena řadou rituálů a symboliky už od pohanských dob. Její kořeny sahají do keltského svátku Beltain, který se slaví mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Beltain byl radostným svátkem, kterým začínalo teplejší období v roce. Keltové tento den zapalovali nový oheň – symbol síly, energie, života a Slunce. Oheň měl také vše ochránit a očistit.
Proč název Filipojakubská noc?
Filipojakubská se ji říká proto, že v minulosti slavil svátek 1. května sv. Filip a Jakub. Vlivem liturgického kalendáře slavila křesťanská církev tento svátek na připomenutí dne, kdy byla vysvěcena římská bazilika s ostatky apoštolů Filipa a Jakuba.
A jak to bylo s čarodějnicema, proč označení „pálení čarodějnic“?
Od středověku lidé věřili, že existují dny, kdy mají zlé síly větší moc než jindy. Báli se ďábelského zla zasílaného na zem v podobě čarodějnic.
Od 15. století vládl Evropou panický strach z čarodějnic a uhranutí. I vysoce vzdělaní lidé o čarodějných silách nepochybovali. Církev vedla tzv. čarodějnické procesy, při kterých zahynulo mnoho nevinných lidí. Z čarodějnictví byli obviňováni lidi, kteří kritizovali církevní dogmata, chování představitelů církve nebo řekli něco v nevhodnou dobu. Označení z čarodějnictví bylo snadné. Odsouzené ženy a muži byli mučeni tak, aby mučení nenechalo viditelné stopy na těle, a pokud se „čarodějnictví“ prokázalo, byli upáleni. Čarodějnické procesy ukončila až Marie Terezie v druhé polovině 18. století.
Lidé na ochranu před čarodějnicemi používali různé praktiky celoročně, obzvláště před Filipojakubskou nocí a ještě následující den, např. uklízeli, pálili smetí, zapalovali ohně, práskali bičem, pískali,.. Věřili, že se čarodějnice bojí svěcené vody, svěcených větviček, hluku a zaříkávání, kde jmenovali svaté. Před čarodějnicemi se také bránili kreslením kruhů na vrata.
Věřili tomu, že o filipojakubské noci čarodějnice létají na košťatech a slétávají se na kopcích, kde vykonávají nečisté praktiky a rituály.
Jak je to dnes?
V dnešní době je večer 30. dubna spojen se zábavou. Snad za každou vesnicí a městem jsou vidět zapálené ohně, okolo kterých pobíhají děti a baví se spolu s rodiči, známými a kamarády, opékají buřty, grilují,… A to je mnohem lepší, než upalování žen, kvůli strachu ze zlé čarodějné moci.
Užijte si poslední dubnový den a Filipojakubskou noc! 🙂
Sledujte mě také na Instagramu a Facebooku pro každodenní kontakt. Natáčím i videa a vlogy na Youtube. Těším se na viděnou! 🙂
Doporučuji si doplnit znalosti. Církev s čarodějnými procesy zpravidla neměla společného vůbec nic. Zkuste navštívit nějakou přednášku nebo muzeum, nebo alespoň otevřít knihu. Na toto téma jich řádně ozdrojovaných vyšlo víc než dost. Pak možná nebudete publikovat takové nesmysly.
Dobrý den, informace o čarodějnických procesech spojených s církví jsem se dočetla mj. i v katolickém týdeníku. Můžete mi prosím dát tipy na vaše zdroje? Díky moc, Jana
Dobrý den. Pálení čarodějnic je absolutně neuctivé vůči upáleným, nahrávajíc inkvizici! Co tak založit tradici pálení černoprdelníků?!