V červnu 2022 mě čekala moje vlastní svatba, a protože mě baví zvyky a tradice, ráda hledám jejich význam, zaměřila jsem se i na ty zvyky a tradice spojené se svatbou. Během celého léta jsem každé pondělí přidávala příspěvek o jednotlivém svatebním zvyku nebo tradici. A protože by byla škoda, aby tyto příspěvky zapadly, přidávám je ještě hromadně do tohoto článku. 🙂
Víte, proč se říká “Svatba v máji, do roka máry”?
Dříve se mělo za to, že po svatbě žena otěhotní. Porod by tak připadal na zimní měsíce, kdy by bylo pro matku i dítě náročnější přežití. Zimy bývaly kruté a hodně sněhu by mohlo zhoršit nebo úplně zamezit dostupnost porodní báby.
Proč nesmí ženich vidět nevěstu ve svatebních šatech před obřadem?
Říká se, že to přináší smůlu. Tato svatební tradice pochází ještě z dob, kdy byly domluvené sňatky. Rodiče domlouvající sňatek tak chtěli předejít tomu, že by si jeden z budoucích manželů sňatek rozmyslel.
I když v dnešní době útěk (možná) nehrozí, líbí se mi, že ženich uvidí nevěstu ve svatebních šatech až u oltáře. Měli jsme to taky tak.
Slyšela jsem, že je někde naopak zvykem, že se budoucí novomanželé ještě před obřadem fotí, aby byl účes a líčení nejzachovalejší. Čemuž taky rozumím. Setkali jste se s tím?
Svatební závoj
je běžnou součástí svatebních šatů. Odkud jeho nošení pochází a má nějaký význam?
Podobně jako s tradicí, že ženich nemá vidět nevěstu před svatbou, i závoj plnil tajemný účel v dobách domluvených sňatků. Ženich závoj odkryl až po svatbě, tudíž bylo zaručeno, že si sňatek už nerozmyslí.
Jiné zdroje uvádějí, že závoj má nevěstu chránit před zlými silami a duchy, kteří ji nepoznají.
A poslední zajímavost: V dřívějších dobách měl svatební závoj i druhou, pozdější funkci – rubáš do rakve. Měl být tedy pevný a dlouhý tak, aby se do něj dalo zabalit tělo. Nevěsty si ho šily samy nebo s příbuznými.
Měly jste svatební závoj?
Svatební dort
je nejen chutnou a krásnou ozdobou svatby, ale má také svoji symboliku a řadu pověr.
Hlavní symbolika svatebního dortu je, že by se měli novomanželé ve společném životě umět dělit. Nejen o hmotné věci, ale i o lásku, pozornost a čas.
Krájení dortu je také jedna z prvních věcí, kterou dělají novomanželé společně, což má značit vzájemnou spolupráci.
Pověra říká, že ten, kro má ruku nahoře, bude zároveň i hlavou rodiny. Taky prý ten, kdo se nože dotkne jako první, bude vládnout v kuchyni.
První kousek má dát ženich nevěstě, druhý nevěsta ženichovi. Další kousek (krájí už klidně zkušený personál) dostává ženichova a nevěstina matka, poté ženichův a nevěstin otec, příbuzní a přátelé.
Každý z hostů by měl sníst alespoň trochu, aby to novomanželům nepřineslo smůlu.
Někde je zvykem péct více menších svatebních dortů – jeden dá nevěsta mamince ženicha (poděkování za syna), druhý ženich mamince nevěsty (poděkování za dceru). Měli jste to tak?
My měli jeden krásný dort, který nám pekla moje svědkyně, jako svatební dar.
Snubní prsteny
Z drahého kovu si novomanželé vyměňují jako symbol věčného života a celistvosti, kterou představuje kruh.
První zmínky o této svatební tradici jsou už ze starověkého Egypta někdy kolem roku 4 800 př. n. l.
A proč se snubní prsten navléká na prsteníček levé ruky? Starověcí Římané se domnívali, že právě tam vede žíla lásky.
Jaký kov jste pro prstýnky zvolili? A nosíte je stále? My zvolili žluté zlato s jemnou matnou rýhou. Byla to skoro okamžitá volba pro oba a nesundáváme je.
Svatební kytice
zdobí snad každou nevěstu. Věděli jste, že svatební kytici měly nevěsty už ve středověku? Ta teda nebyla profesionálně uvázaná, jako je tomu dnes. Postačil svazek česneku,🧄 květy ovocných stromů nebo byliny. Jejich význam totiž byl ten, chránit před zlými duchy.
V té době nevěsty kytici neházely do hloučku neprovdaných dívek, aby ta, která ji chytne, se do roka provdala. Neprovdané dívky si místo toho trhaly kousky nevěstiných šatů pro štěstí. Co myslíte, uspěla by takhle tradice i dnes?
Já jsem svoji kytici neházela, ale vyvazovala. Podle počtu slečen jsem na kytici uvázala min. 3 m dlouhé stuhy, kytici dala nad hlavu a holky na rytmickou hudbu chodily dokola. Já se zavřenýma očima stuhy odstřihávala. Trvalo to tak déle, než samotné hození kytice a moc mě to bavilo. Doporučuji!
Zametání střepů
je svatební tradice stará už u pohanských dob. Důležitý je hluk, který udělá talíř pro dopadu na zem – má vyplašit zlé duchy.
Dva střípky by si měli novomanželé schovat, aby jim štěstí neuteklo. A prý kolik zapomenutých na zemi zůstane, tolik do manželství přibyde dětí.
Společné uklízení střepů, stejně jako jedení polévky děrovanou lžící u svatební hostiny, má novomanželé zároveň prověřit v tom, jak dokáží spolupracovat.
Měli jste tuto tradici na své svatbě?
